Tolik krásných vět a v každé lež se skrývá,
točil se se mnou svět,já upadla to tak bývá.
Naděje je pryč, já nechci myslet na tebe,
to křičím z plných plic a modlím se do nebe.
Skládám básničky,moje víra je teď poezie,
už dávno vím,že milovat tě,zbytečný je.
Nechci už brečet a nechci se usmívat,
ani tě nechci do nekonečna proklínat.
My nikdy ani náhodou nepatřili k sobě,
však velkou záhadou jsme byli na blbým místě a v blbý době.
Už se mi nechce psát,musím ten příběh zkrátit,
vše bylo krásný však zbytečný,
ty chyby nejdou vrátit.

Autor: Kristýnka K.